11 díl povídky SasuSaku

31. srpna 2010 v 13:48 | Saky & Kiki |  Naše povídky

Druhý den, už jsem byla v klidu. Nechtěla jsem myslet na to co se stalo včera. Šla jsem za Tsunade-sama, která zrovna dělala snídani. Byla jsem ráda, že mě vzala k sobě, nevěděla jsem ,co bych jinak dělala.
" Dobré ráno Tsunade-sama," koukla se na mě celkem se strachem, myslím že si myslí, že nejsem v pořádku kvůli tomu včerejšku.
" Ahoj Sakuro, jak ses vyspala?"
" Ehm, celkem dobře," usmála jsem se na ní. Mohla by to spolknout, sice tak uplně v pohodě ještě nejsem, ale bylo mi lépe než v noci.
" Dobře, za chvíli jdu do práce, budeš tady sama, kdyby tu někdo byl tak neotvírej nebo se někam schovej, ano?"
" Nebojte se, bud v pořádku, počkám na vás s večeří," ještě jednou jsem se na ní usmála a ona pak odešla. Sesunula jsem se podél zdi a litovala jsem, že jsem se Sasukem, kdy vyspala, neměla jsem být tak hloupá. Pak jsem se celkem uklidnila a udělala si čaj. Bylo mi líto, že tu se mnou nikdo není, zvlášť Naruto, myslím že by měl radost a podpořil mě. V tom přiběhla Yuki a moje přemítání o životě se rozplynulo.
" Ahoj Yuki, jak pak se dnes máš?" Jenom mi sedla do klína a spokojeně vrněla, když jsem ji hladila, po její krásné bílé srsti. Nakonec jsem se rozhodla a poslala Narutovi dopis po Yuki, byla to velmi, ale velmi bystrá kočka. Došla jsem do pokoje sedla si ke stolečku a začala psát.
"Ahoj Naruto,
Asi si řikáš jak se mám, neboj se mám se vážně skvěle, sice ti nemůžu říct, kde přesně jsem, ale ujišťuji tě, že se mám skvěle. Stýská se mi po vás všech po celém týmu a je mi líto, že tam s vámi nemůžu být. Prosím, kdyby si chtěl můžeš mi po Yuki poslat odpověď ona mě najde. A prosím nikomu neříkej, že jsem ti psala, hlavně ne někomu z týmu a už vůbec ne Tsunade- sama. Děkuji.

S láskou Sakura."

Zavěsila jsem ten dopis Yuki na obojek a vyslala jí z domu.Mezitím jsem si šla lehnou, byla jsem unavená opuchla a cítila jsem jak do mě děti furt kopaj.
Na chvíli jsem usnula, pak mě probudila Yuki, která mi lehce kráčela přes břicho až k mojí hlavě, kde vysela odpověď od Naruta. Páni asi jsem musela hodně dlouho spát.
" Šikovná kočička" pohladila jsem Yuki a dala ji misku s mlékem. Šla jsem do kuchyně, kde jsem si nalila hrnek čaje a sedla si ke stolu, rozložila dopis a začala číst.

"Ahoj Sakuro,
Ani nevíš jak jsem rád, že si se ozvala. Taky se nám všem stýská. Dobře neboj nikomu to neřeknu, i když bych měl, ale to nevadí, jsem rád, že si se ozvala po takový době. A kdy se vrátíš. Stalo se tolik věcí. A Sasuke
se chová divně od tý doby co tu nejsi.
Těším se na tvůj Návrat.

S láskou Naruto."

Po dotčení dopisu, jsem se celá chvěla, moc se mi po něm stýskalo, jeho úsměv, jeho natvrdlé chování, byl to nejlepší přítel jakého jsem, kdy měla. A také mě překvapil Zasuje, že by se choval "divně?" jakože jinak než obvykle divně? To mi nešlo do hlavy, nic si nepamatoval, nic mu nikdo neřekl, nebo aspoň v to sem doufala.
Takhle to šlo celý měsíc, dopisovala jsem si s Narutem, jako šílená, sice jsem si většinu toho vymýšlela, ale i tak jsem byla ráda, že si s ním můžu psát. Necítila jsem se tak sama, i když tu byla někdy Tsunade, a i když tu byla Yuki. Byla jsem už v devátém měsíci. Dobře jsem si uvědomila co mě čeká, věděla jsem, že už to brzo přijde a moje děti přijdou na tento svět. Tsunade si to taky už uvědomovala a víc mě hlídala, což bylo pro mě těžší posílat dopisy Narutovi.
Pak přišel den, kdy sem se cítila vážně špatně, Tsunade, kvůli mně si tedy vzala práce sebou domů. Každou chvíli mě kontrolovala, ale byla jsem ráda. Aspoň jsem v tom domě nebyla celý den sama.
Pak jsem slyšela jak někdo ťuká na dveře. Tsunade tam šla a pak jsem slyšela ten až moc známý hlas.
" Dobrý den, Tsunade- Sama" řekl to klidně, jako by šel jen tak náhodou okolo.
" Ahoj Sasuke, co si přeješ?"
" Chci se vás zeptat, kde je?"
" Víš dobře, že ti to nemohu říct!" Ale on se nenechal, i když stále mluvil klidným hlasem.
" Vážně? A jak to, že Naruto s ní mluvit může?"
" Co tím myslíš?" A sakra asi mám průser, ale jak se to mohl dovědět. Já toho Naruta, už vážně zabim!
" Viděl jsem ty dopisy co mu poslala! Tak mi tu neříkejte, že je to tajný!" už nemluvil tak klidně, už nebyl vůbec klidný a já začala být nervózní. Musela jsem začít v pravidelně dýchat, když v tom přišla ostrá bolest! Málem jsem vykřikla bolestí, ale utekla jsem rychle do pokoje, kde sem div sebou neplácla hned na zem. Lehla jsem si na postel, trošku se to uklidnilo a pak najednou znova další ostrá bolest, to už jsem nevydržela a vypustila jsem to ze sebe. Slyšela jsem jak se ke mně blíží kroky, rychlé a naléhavé.
" Co to bylo?!" Slyšela jsem křičet Sasukeho.
" Sakra, teď na tebe nemám, ale vážně čas! Jdi odtud pryč!" V tom otevřela dveře a já je tam viděla oba. Do teď jsem si moc neuvědomovala jak moc mi pohled na jeho tvář chybí, ale zrovna v tu chvíli jsem nad tím moc nepřemýšlela. Bylo mi na zvracení, cítila jsem obrovskou bolest v kyčlích.
"T-Tsunade.." nedokázala jsem skoro promluvit, protože se ven prodral další výkřik. Pohlédla jsem ke dveřím, kde Sasuke stál jak opařený, nic neříkal jen tam stál, koukal na mě jako bych byla nějaká zrůda, nelíbilo se mi to vůbec!
" Neboj Sakuro, brzy to bude za tebou, uvidíš, dýchej hlavně dýchej!"
" C-co se to tady děje?"
" Bože je těhotná! To si slepý! Jdi ven, hned teď!"
" Ale.." ani to nestačil dokončit a Tsunade mu zase řekla, aby odešel, nakonec ji poslech a odešel za dveře, kde jsem věděla čeká.
" Tsunade, j-já se bojím"
" Nebo Sakuro, bude to dobré" Tsunade mi roztáhla nohy a zaujmula pozici " porodní bábi".
" Tak Sakuro a až řeknu tlač, budeš tlačit ze všech sil, ano?" Jen jsem jí na to kývla, nemohla jsem skoro mluvit, natož abych ji odpovídala slovně.
" Tlač!" křikla najednou tlačila jsem co to šlo a po pár minutách se slyšela první pláč.
" Je to chlapeček," křikla vesele Tsunade. " Tak a teď ještě jednou, ano?" kývla jsem jí.
A po pár minutách, jsem slyšela další pláč.
" Je to holčička"
Byla jsem tak moc šťastná, že vidím svoje děti. Byli jako dva andílci, cítila jsem se tak slabá, ale dokázala jsem se posadit.
" Chci si sním promluvit." Řekla jsem Tsunade.
" Víš to jistě? Určitě jsi slabá" jen jsem kývla, musela jsem si s ním promluvit, už sem se tomu nemohla vyhýbat, nechci, aby se to pak dozvěděl pak od někoho jiného.
Tsunade pro něj šla ven, kde seděl na lavičce a hladil si Yuki. Když přišel byl furt trochu vedle. Přistoupil ke mně a podíval se na miminka, chlapec mu byl velmi podobny, černé vlasy, černé oči, celý Sasuke. Holčička byla více méně podobná mě, i když po tatínkovi zdědila černé vlasy, jen hlupák by nepoznal, že jsou z Uchiha klanu.
" Sakuro, já…" Nechtěla jsem aby mluvil první, chtěla jsem mu to všechno vysvětlit, dokud jsem měla trochu sílu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | Web | 29. března 2014 v 21:02 | Reagovat

tak ti je něco O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama